Kdo byl Galileo?
ZAKLADATEL MODERNÍ MECHANIKY.
Galileo Galilei, italský fyzik, matematik, astronom a filozof, bořitel ve své době stále ještě nepřekonané aristotelovské mechaniky, a tedy zakladatel mechaniky moderní, přichází na svět 15. února roku 1564 v italské Pise v patricijské rodině.
Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli, zvláště vědou v západní společnosti.
Galileo Galilei při zkoumání volného pádu zjistil, že ke každé změně pohybu je nutná síla. Konečný tvar zákonu dal až Isaac Newton
Těleso zůstává v klidu nebo se pohybuje rovnoměrně a přímočaře, pokud na ně nepůsobí vnější síla. Tento zákon setrvačnosti vyslovil před Newtonem Galileo Galilei. Popřel antickou představu, že je třeba sílu k tomu, aby se těleso pohybovalo;
Galileo Galilei stál nejen u zrodu zákona setrvačnosti (dnes nazývaného 1. Newtonova pohybového zákona) – k tomu, aby se těleso pohybovalo, NENÍ potřeba síly.
V oblasti mechaniky patří Galileimu zásluha o správný popis volného pádu, pohybu po nakloněné rovině a o formulaci tří základních zákonů – klasického principu relativity, zákona setrvačnosti a principu skládání a nezávislosti pohybů.
Byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka. Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“.
V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi
Galileo se v několika případech podílel na tom, co se k odlišení od „čisté fyziky“ nazývá technologií, a inspiroval ostatní. Není to tentýž význam, jaký používal Aristotelés, který by považoval všechnu Galileovu fyziku za techne neboli užitečnou znalost, oproti episteme neboli filosofickému zkoumání příčin věcí.
V letech 1595–1598 Galileo vynalezl a zdokonalil „geometrický a vojenský kompas“ vhodný pro dělostřelce a zeměměřiče. Rozšířil tím dřívější přístroje navržené Niccolou Tartagliou a Guidobaldim del Monte. Dělostřelcům nabídl, kromě nové a bezpečnější cesty přesného zvedání kanónů, také způsob rychlého spočítání náplně střelného prachu pro dělové koule různých velikostí a materiálů. Jeho geometrické pomůcky umožnily konstrukci libovolného pravidelného mnohoúhelníku, výpočet povrchu libovolného mnohoúhelníku nebo kruhové výseče a mnoho dalších výpočtů.
Někdy mezi lety 1606–1607 (nebo možná dříve, jiný zdroj uvádí 1597) vyrobil Galileo teploměr, využiv expanze a kontrakce bubliny vzduchu k pohybu vodního sloupce v připojené trubici.
Roku 1610 použil dalekohledu jako složeného mikroskopu a od roku 1623 vyráběl vylepšené mikroskopy. Zdá se, že jeho počin byl prvním dokumentovaným užitím složeného mikroskopu.
V roce 1612, když určil doby oběhů Jupiterových satelitů, Galileo navrhl, že s dostatečně přesnou znalostí jejich oběžných drah je možné užít jejich pozice jako vesmírných hodin, což mělo umožnit určení zeměpisné délky. Na tomto problému z času na čas pracoval až do konce svého života; praktické problémy byly stále příliš vážné. Metodu poprvé úspěšně použil Giovanni Domenico Cassini v roce 1681 a později byla široce využívána v kartografii; první praktickou metodou pro navigaci byl chronometer Johna Harrisona.
V posledním roce svého života, už úplně slepý, navrhl krokové ústrojí kyvadlových hodin. První plně funkční kyvadlové hodiny vytvořil Christiaan Huygens v padesátých letech 17. století.
Vytvořil skici mnoha dalších vynálezů, jako například kombinaci svíčky a zrcadla k odrážení světla po budovách, automatický sběrač rajčat, kapesní hřeben sloužící zároveň jako jídelní příbor a to, co nyní nazýváme kuličkovým perem.
